Antonín Zeman (Antal Stašek)

Nejstarší z deseti dětí písmáka Antonína Zemana st. vystudovalo gymnázium v Jičíně a Krakově, v Praze a Krakově studoval práva. Jako student vyučoval češtinu a dějepis, přispíval do Národních listů a Květů. Již jako doktor práv působil v advokátních kancelářích v Kolíně a v Praze. Zde se přátelil s Janem Nerudou. Jeden rok působil v Rusku jako soukromý vychovatel. Od roku 1877 působil jako advokát v Semilech. V téže době se začíná angažovat politicky. V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní (staročeskou) stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Od roku 1913 žil v Praze-Krči a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii.

Staškovo literární dílo se skládá z prózy: Nedokončený obraz, O ševci Matoušovi a jeho přátelích (román), Na rozhraní, V temných vírech (trojdílný román), Blouznivci našich hor (povídky), Přelud, Když hlad a válka zuřily, Stíny minulosti, ale také z poezie: Co minulo a nevrátí se více, a dramatu: Smlouva s lichvářem, i vědecké literatury o ruské literatuře a Turgeněvu, a překlady z polštiny, francouzštiny, ruštiny, němčiny. Je otcem semilského rodáka, spisovatele Ivana Olbrachta (vl. jménem Kamila Zemana).