Kostel sv. Kateřiny

Původní dřevěný kostel vznikl nejpozději v první polovině 14. století pro vysockou farnost, jejíž střed, Vysoké, bylo jistě již před 4. srpnem 1354 městem. Toho dne nahradil kněz Petr zesnulého kněze Franca in alta ciuitate, tedy ve městě Vysoká. Patronátními pány postupně byli majitelé zboží nístějského, panství návarovského a panství semilského. Dřevěný kostelík byl před svým stržením obestavěn v letech 1725–1734 za faráře Pavla Petra Kramáře novým kamenným kostelem. Tomu byla přistavěna r. 1817 předsíň. Ta byla r. 1862 doplněna sochou sv. Václava z šedesátých let 18. století a na přelomu 19. a 20. století litinovým erbem knížat Rohanů, tedy dlouho po zhoubném požáru města, který nastal večer 29. července 1834. Při něm chytla kostelní věž a oheň roztavil zvony z let 1586 a 1673, zničil hodiny z
r. 1764 a šířil se dále na postranní kruchty, na čtyři postranní oltáře a hlavní oltář s obrazem sv. Kateřiny z
r. 1817. Z doby před ohněm se zachovala křtitelnice, spodní část kazatelny z r. 1758, oltář sv. Barbory, gotická madona a sochy z oltářů sv. Jana a sv. Anny. Kostel byl po požáru postupně obnoven a později vícekrát opravován a upravován do dnešní podoby.

Poslední oprava vnějšího pláště kostela proběhla v roce 2002 zásluhou Nadace Českému ráji Ing. Bohuslava Jana Horáčka.

Mříž vykovaná Františkem Novotným z Vysokého nad Jizerou odděluje předsíň od chrámové lodi, kde se nachází po liturgických úpravách v druhé půli dvacátého století řada památek. Hlavní oltář sv. Kateřiny byl r. 1841 zhotoven vysockým truhlářem Václavem Jandou starším se sochami od Jana Suchardy z Nové Paky (nahoře po stranách sv. Josef a sv. František Xaverský, po stranách relikviářů sv. Vojtěch a sv. Prokop) a obrazem od Viléma Kandlera z Chrastavy z r. 1842 v rámu od Karla Michla z Prahy. Ten znázorňuje sv. Kateřinu před císařem Maximinem a jejími katy, jak ukazuje nejen jemu a filosofům v pozadí na Krista trůnícího v oblacích. Na svatostánku se nachází mladší socha zjevení Nejsvětějšího Srdce Páně. Reliéf zasnoubení sv. Kateřiny Kristu na zdi v chóru pod oratoří, vytesaný v carrarském mramoru Emanuelem Maxem, věnoval r. 1841 Kamil kníže Rohan. Barokní křtitelnice s kovovou nádobou z r. 1701 a se sousoším křtu Páně Janem Křtitelem v Jordáně se nachází pod kazatelnou s reliéfy čtyř evangelistů a sochou sv. Pavla. Naproti se vypíná oltář Panny Marie Radostné s nejstarší památkou v kostele, gotickou, barokně upravenou madonou, která nese slohové rysy z konce 14. století, ale je patrně o něco mladší (PhDr. Vincenc Kramář) a byla prý před rokem 1755 nalezena na náměstí ve sklepě u Petrušků (čp. 65), kde byla schována snad za třicetileté války. Vedle kazatelny stojí oltář Panny Marie Bolestné s plastickou pietou a po stranách se sochami sv. Marie Magdalény a sv. Veroniky. V protější části kostelní lodi mu dodatečnou úpravou vrchní části odpovídá jinak rokokový oltář sv. Barbory, vysvěcený
r. 1755. Sochu sv. Barbory, doplněnou na podstavci výjevem umírajícího rytíře Chlévce na pražském hradčanském hnojišti, doprovázejí sochy sv. Ludmily a sv. Apolonie. Blíže kůru s varhanami z r. 1869 od Josefa Predigera se nachází další dvojice oltářů. U nové zpovědní místnosti zdobí oltář sv. Jana Nepomuckého Hlavínův a Hojdův obraz tohoto světce z r. 1894
a po požáru opravené sochy sv. Matěje a sv. Floriana asi z r. 1750. Jeho protějšek se nachází poblíže dochované staré zpovědnice. Pro tento oltář sv. Anny se sochami sv. Jáchyma a sv. Zachariáše asi z r. 1757, po požáru zrestaurovanými též u novopackých Suchardů, namaloval obraz sv. Anny vyučující Pannu Marii Jan Sucharda r. 1842. Oltář doplňuje mladší znázornění jeskyně se sochou zjevení Panny Marie v Lurdech.

Pro zvětšení klikni na fotografii