Vítejte na Skijácké stezce ve Vysokém nad Jizerou
Vysoké nad Jizerou je jedno z nejvýše položených horských měst v České republice, ležící na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. Nachází se v nadmořské výšce 703 m n. m. a právě tato poloha dala městu jeho jméno.
Mapa stezky
Vysoké nad Jizerou je již po léta přezdíváno „Město nejkrásnější zimy“ – ať už díky jedinečným výhledům na zasněžené Krkonoše nebo bohaté lyžařské tradici.
A proč právě Skijácká stezka?
Naše naučná stezka vás povede z náměstí, kde se už roku 1903 začínala psát lyžařská historie. Dále Lyžařskou ulicí, kolem lyžařského areálu Šachty až k běžeckému areálu Šachty. Pak kolem dětského skiparku až na samý vršek Petruškových vrchů, kde se konaly dnes již téměř zapomenuté meetingy .
Cestu vám budou ukazovat dřevěné směrové šipky i turistické značení. Stezka měří přibližně 3 km, vede po zpevněných i lesních cestách a je vhodná pro pěší, cyklisty a především rodiče s dětmi a kočárky.
Na trase najdete také tři herní prvky, kde si děti mohou zábavnou formou, pomocí kuličkové dráhy, osvojit informace o koloběhu života v přírodě.
Dřevěné kuličky o průměru 45 mm lze zakoupit buď v samoobslužném boxu nástupní tabule nebo na vybraných místech: Restaurace U Medvěda, Bistro Na růžku, Bufet U Zdeničky nebo v Restauraci Šachty.
Pravidla chování
Než se vydáte na cestu, seznamte se s pravidly, které budete celou dobu dodržovat. Především chraňte přírodu, nedělejte zbytečný hluk, neničte vybavení stezky a vše co si s sebou na stezku vezmete si i odneste zpět. Na stezce buďte opatrní a dodržujte pravidla bezpečného pohybu nejen v lese, ale také na silnicích.
V zimním období není cesta udržována.
Poděkování
Veškerá činnost spolků je založena na nezištné činnosti jejich aktivních členů. Vždy platilo a platí, že o co se sami nepřičiní, tak to nemají. Díky proto patří všem, kteří jsou ochotni na úkor svého volného času, přiložit ruku k dílu a přispět tím k obohacení společenského života v našem městě.
Tuto stezku vybudovalo na své náklady město Vysoké nad Jizerou, společně se skiareálem Šachty.
Velké poděkování za poskytnutí informací, fotografií a pomoc při tvorbě textů patří Bc. Zuzaně Kučerové, Ing. Jiřímu Vašíčkovi a Jiřímu Ďoubalíkovi. A také pracovníkům města Vysoké nad Jizerou a skiareálu Šachty.
Stezka Vám ukáže historii lyžování, historii lyžařského areálu Šachty a skoků na lyžích a také historii běžeckého areálu.
Přejeme Vám pohodovou cestu plnou zážitků!
Něco málo o historii města Vysoké nad Jizerou
Ve znaku města Vysoké nad Jizerou je vyobrazen medvěd a Havlas Pavlata — a to díky legendě, která je součástí místních ději
Kdy se medvěd objevil ve znaku ?
Městský znak s motivem muže a medvěda se podle místních pramenů zavádí už na počátku 16. století — tedy asi o 150 let po první písemné zmínce o městě.
Proč právě medvěd ?
Motiv odkazuje na legendu o Havlasu Pavlatovi, někdy též „Vysocký Pavlata“ — uhlíři a měšťanovi, který údajně ochočil medvěda a dovedl ho až na královský dvůr v Praze. Pověst je zaznamenána i v souborech lidových pověstí (např. Jiráskovi „Staré pověsti české“).
Je to historicky ověřený fakt, nebo lidová pověst?
Podle dostupných zdrojů jde převážně o lokální legendu, která se stala součástí identity města a je ve znaku vyobrazena. Přímé archivní doklady (např. originální pečetě s přesným datováním motivu) se v běžně dostupných přehledech explicitně neuvádějí — proto se v literatuře a na městských stránkách setkáváme spíš s formulací „podle pověsti“.
Moderní formální registrace a vlajka
Znak je historický, ale vlajka (která obsahuje stejný motiv) byla oficiálně zaregistrována rozhodnutím ze dne 27. 2. 2004. To potvrzuje současné oficiální použití ikonografie města.
Informace z muzea o vzniku města Vysokého nad Jizerou
Vznik vysocké obce bývá kladen do první poloviny čtrnáctého století, avšak jako Vysoká se v dosud známých historických pramenech uvádí teprve roku 1352, a to bez určení titulu. Jako Alta civitas, tedy město Vysoká, se jednoznačně objevuje až v pondělí 4. srpna 1354. Vrchnost, která město založila, ani panovníka, jenž mu udělil městská práva, však s jistotou neznáme.
První známou vrchností byli páni z Waldsteina, kterým město patrně sloužilo jako hospodářské středisko zboží hradu Nístějka. Přes vysocké návrší nad řekou Jizerou vedly podle předpokladů turnovského archeologa PhDr. Jana Prostředníka, Ph.D., již stezky lidí mladší doby kamenné. Tento předpoklad vychází z časového určení nálezů ze Staré Vsi. Důležité spojení přes Krkonoše dokládá také nález pokladu pražských grošů v Horní Tříči i zaznamenání cest v některých starých mapách Čech.
Výhodná poloha města přirozeně souvisela s procházejícím obchodem, který se uskutečňoval také na vysockých trzích. Jejich počet během staletí rostl díky přízni vrchnosti a panovníků, kteří město obdarovávali i dalšími právy. K zajištění větší bezpečnosti cest zřejmě přispívalo také vysocké hrdelní právo. To však bylo podle dochovaných pramenů naposledy využito v sedmnáctém století, než bylo Vysokému i většině ostatních českých měst v osmnáctém století odebráno.
Městský znak získalo Vysoké na počátku šestnáctého století, snad jako odkaz na čin měšťana a kostelníka Havlasa Pavlaty. Ten měl při pálení dřeva na uhlí v milíři v rokytnických lesích ochočit medvěda a následně jej odvést na pražský panovnický dvůr. Později, roku 1503, po pronesení proroctví o budoucích osudech české země zemřel ve Vysokém v požehnaném věku sto patnácti let.
Město však nežilo pouze poklidným každodenním životem založeným na obchodu, především s plátnem a dříve také s vlnou, ale zažívalo i těžké pohromy. Snad do období válek dvou českých králů, Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, spadá zánik hradu Nístějka, který dnes leží v troskách, stejně jako dočasný pokles Vysokého z města na městečko a zkáza vysockého sklářství. Výroba skla, doložená ve městě již ve čtrnáctém století, se patrně v patnáctém století přesunula na území dnešních Sklenařic. Poté náhle zanikla a znovu se objevila až v šestnáctém století v nedalekých Rejdicích s příchodem nové vlny sklářských podnikatelů. Další pohromou pro město byla třicetiletá válka, zejména pak dočasné obsazení nedalekého hradu Navarova švédskými vojsky.
Tehdy pravděpodobně zanikla řada vysockých písemných památek. Množství knih a archiválií pak vzalo za své také při ničivém požáru 29. července 1834, kdy vyhořela valná většina tehdy ještě převážně dřevěného města.
Ze všech těchto nepříznivých situací, ba i z hladomoru let 1771 a 1772, se však Vysocko vždy znovu vzpamatovalo. Postupně se rozrůstala městská zástavba a zvyšoval počet obyvatel. Výraznou ranou pro vysocké řemeslníky, a potažmo i pro městské hospodářství, se však stal rozvoj továren v okolních údolních obcích, který horské sídlo minul. To naopak zřejmě přispělo k uchování vysoké kvality kulturního svérázu města, jenž prokázal své hluboké kořeny i navzdory kruté nepřízni obou totalitních režimů dvacátého století.
Nejprve si národní socialismus vyžádal mnoho obětí z řad obyvatel někdejšího vysockého okresu, který byl dočasně rozdělen státní hranicí. Snahou o vykořenění Vysockých proslul i neméně zákeřný komunistický režim, jehož následky dosud nebyly plně překonány.
Během staletí se měnily vrchnosti, nístějské zboží splynulo s panstvím navarovským a následně se stalo součástí panství semilského. Střídala se také krajská střediska, pod která Vysoké spadalo, ať už šlo o Hradec Králové, Mladou Boleslav či Liberec, stejně jako okresní centra v Jilemnici a Semilech. Tyto vnější vlivy sice zasahovaly do jednotlivých lidských osudů, přesto si Vysoké vždy uchovalo své významné postavení na poli české kultury a vzdělanosti. Zdejší školu navštěvovaly mimo jiné významné osobnosti, včetně dvou někdejších politických vůdců národa – staročecha Františka Ladislava Riegera, rodáka ze semilského mlýna, a mladočecha Karla Kramáře, rodáka z vysockého domu čp. 10.
Sepsáno podle informací pana Michla Jakla.
Tábory lidu (meetingy) na Petruškových vrších
Druhá polovina 19. století byla ve znamení snahy o vydobytí práv pro české země v rámci Rakouska-Uherska. Po prusko-rakouské válce zavedl císař nespravedlivě vysoké daně a sílila také germanizace. V roce 1867 navíc došlo k rakousko-uherskému vyrovnání, které rozdělilo dosavadní Rakouské císařství na dva svébytné politické celky s vlastními parlamenty a právními řády. Lidé pociťovali velkou politickou nespravedlnost a požadovali stejná práva, jaká získalo Uhersko. Rostla národní hrdost a lidé se ji již nebáli veřejně projevovat. Vznikaly nové spolky zaměřené na výchovu hrdého, silného a sebevědomého národa, a to nejen v Praze a velkých městech, ale po celé zemi. O tom svědčí i množství spolků založených v našem městě právě v tomto období.
Přes přísné zákazy a vyhlášky se po celé zemi scházeli lidé na táborech lidu, kterým se říkalo meetingy. Prvním meetingem v Podkrkonoší byl tábor na vrchu Levín u Nové Paky, jehož se zúčastnili také obyvatelé Vysokého a okolí. Mnoho účastníků bylo následně stíháno a odsouzeno k peněžitým trestům nebo dokonce k vězení.
Ani tyto okolnosti však místní neodradily od uspořádání vlastního meetingu. Nebylo to ovšem jednoduché, protože podobná shromáždění byla po celé zemi zakázána. Pořadatelé se nejprve scházeli v hostinci „U města Prahy“ a později se přesunuli do soukromí bytu Josefa Johna u kostela v čp. 195. Nechali vytisknout plakáty zvoucí na shromáždění a vydali pamětní mince, které se v den konání nosily zavěšené na slovanské stužce. Na jedné straně nesly heslo „Spolčujme se a nedejme se“ a na druhé nápis „Upomínka na tábor na Petruškových vrších u Vysokého v Krkonoších dne 16. srpna 1868“. Mince se mezi lidmi prodávaly tajně před samotným meetingem i během něj.
Týden před prvním meetingem se ve městě objevila komise od soudu z Rokytnice spolu s četníky, která provedla bezvýsledné domovní prohlídky u podezřelých. Marně se snažila najít stopy vedoucí k odhalení pořadatelů. Materiály však byly dobře ukryté.
V den prvního meetingu, 16. srpna 1868, bylo město vyzdobeno jako o slavnosti Božího těla a všude panovala sváteční nálada. Do Vysokého proudily davy lidí z okolí, celkem se jich sešlo kolem 10 000, a již v jednu hodinu odpoledne bylo náměstí zcela zaplněné. Účastníci věřili, že svou přítomností podporují boj proti Rakousku-Uhersku a přispívají k budoucímu vzniku samostatného československého státu.
Po meetingu následovalo rozsáhlé vyšetřování. Hlavní organizátoři František M. Hájek, Petr Zeman a později také Josef Patočka byli zatčeni a odvezeni do jičínské trestnice. Obyvatelé města se proti zatýkání snažili protestovat, což vedlo k dalšímu vyšetřování.
Navzdory represím uspořádali místní 20. září 1868 také ženský meeting, kterého se zúčastnilo přibližně 6 000 žen. Ženy oděné v národních barvách zpívaly vlastenecké písně a provolávaly slávu české koruně. Když úřední komisař požadoval rozpuštění shromáždění, setkal se s odporem. Po vyhrocení situace byl ženami pronásledován, napaden a zraněn.
Také ženský meeting měl vážné následky. Jeho hlavní organizátorka Aloisie Patočková byla spolu s dalšími účastnicemi odsouzena k dlouholetému vězení. Vyslýchány byly dokonce i děti, mezi nimi mladý Karel Kramář. Přesto nikdo organizátory neprozradil.
Po těchto událostech bylo do Vysokého vysláno vojsko, které mělo zajistit pořádek a výběr daní. Vojáci byli ubytováni u místních obyvatel a ve městě pobývali přibližně tři týdny. Přes počáteční napětí byly vztahy mezi vojáky a obyvateli většinou dobré a po uklidnění situace byli vojáci odvoláni.
Události roku 1868 zanechaly ve Vysokém hlubokou stopu. Cejch rebelantství zůstal s městem spojován ještě dlouhá léta. Dokonce se traduje, že ve Vídni měli na mapě zapíchnutý špendlík u města Hochstadt, protože jej považovali za „ein rewolucionäres Nest“ – revoluční hnízdo.
Tradice táborů lidu však pokračovala i v dalších letech, například v letech 1928, 1938 a naposledy 19. srpna 1968. Přestože už nebyly tak bouřlivé jako ty v roce 1868, stále je spojovala myšlenka svobody, národní identity a vlastenectví.
Dle zápisků Jaroslava Skrbka sepsala Zuzana Kučerová
