(1880–1927)
Byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, vůdčí ideová osobnost, teolog, duchovní, biskup a první patriarcha Církve československé husitské.
Pod jeho vedením proběhly všechny významné vnitrocírkevní události v letech 1920–1927. Stál u zrodu samostatné reformní a národní Církve československé (8. 1. 1920, státního uznání se jí dostalo 15. 9. 1920), byl členem jejího prvního řídícího grémia Církevního výboru, po jeho přejmenování v srpnu 1920 na Ústřední církevní výbor pak předsedou. Biskupem západočeským se sídlem v Praze byl zvolen v roce 1923, prvním patriarchou CČS v průběhu I. řádného sněmu (29.–30. 8. 1924). Ve velmi složitých vnějších podmínkách společenských, politických, právních a hospodářských i při vnitřních ideových sporech, ale za nadšené a obětavé podpory laiků, dokázal se svými spolupracovníky položit pevné základy svébytnosti nové církve v rovině věroučné, obřadní, organizační, vzdělávací, osvětové i vydavatelské a navázat první mezinárodní ekumenické kontakty (Stockholm 1925, USA 1925–1926). Důkazem správnosti zvolených postupů byla postupná konsolidace CČS, vzrůstající počet věřících, náboženských obcí i vlastních univerzitně vzdělávaných duchovních, spontánní výstavba nových sborových budov a vybudování vlastní bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích.
Mohlo by Vás zajímat